Seznamte se - Jonáš Havel

Jonáš je jednadvacetiletý českolipský odchovanec, který  vystudoval průmyslovou školu a nyní pracuje jako produktový auditor. Hraje od tří let a k hokeji ho přivedl jeho otec, který ho vzal na hokejové utkání A-týmu a poté ho přihlásil do školičky bruslení. Nyní je to hráč A-týmu a trenér dorostenců a 9.třídy.

V A-týmu působíš již několik let. Jak se měnil vývoj týmu od tvých 16 let do teď?

Začátek byl určitě složitější, než vstup do jakékoliv jiné starší kategorie, který jsem zažil. Určitě to nebylo tak, že po prvním tréninku jsem měl možnost se dostat hned do zápasu. To přišlo později, až když jsem si vybudoval nějakou tu důvěru u trenérů. K tomu mi hodně dopomohli spoluhráči, protože jako mladý hráč jsem na ledě vždycky vedle sebe měl někoho ze starších, od kterých jsem se mohl hodně věcí přiučit.

Postupem času jsem se propracoval do stabilní sestavy týmu, kde působím doposud. Začátkem letošní sezóny, kdy do týmu přišlo hodně mých bývalých spoluhráčů ze žákovských kategorii, se mi hraje o poznání lépe už jen kvůli tomu, že se se spoustou hráčů známe a dokážeme si tak vyhovět i na ledě.

Samozřejmě za tu dobu se ve vedení týmu pár trenérů vystřídalo. Nechci tady říkat, že se mi pod někým z nich hrálo lépe a pod někým hůře. Všichni trenéři, i když třeba působili v týmu jen chvilku, přispěli k hernímu i kolektivnímu rozvoji a určitě předali cenné rady a zkušenosti. V juniorské kategorii jsem hodně střídal pozice podle toho, kde jsem podle trenéra byl zrovna potřeba. Nevadilo mi jedno střídání být obránce a následně se přesunout do útoku a podpořit útočnou činnost týmu. To samé se odehrávalo i v mých začátcích v A-týmu. Postupem času se ale začala hra zrychlovat a útočná činnost začala být více o rychlosti než o fyzické hře tělem, a tak jsem již zůstal v obraně.

Měl si někdy ambice jít do jiného klubu??

Nad změnou klubu jsem nikdy neuvažoval, vždycky jsem měl kategorii, pod kterou bych mohl nastupovat do zápasů, a tak jsem neviděl důvod jít někam jinam.

V minulých letech si trénoval hlavně malé děti. Dnes trénuješ dorostence a 9. třídu. Jaké to je mít najednou o mnoho starší kategorie, které jsou ti věkem mnohem blíže?

Ano, je to o poznání jiné než trénovat malé děti. Kolikrát mi to přijde až k smíchu, že na střídačce stojí trenér, který je jen o pár let starší než samotní hráči. Myslím si, že s hráči jsem si sedl výborně, spousta z nich si chce nechat poradit a snažit se udělat všechno co se jim řekne. V takto starších kategoriích už to není jen o tom, aby měl hráč hlavně zábavu, ale chce to taky hodně dřiny a úsilí. Ve spoustě případech vidím sebe, jak se mi také kolikrát nechtěly některé věci dělat.

Zápas doma s Lomnicí nedopadl pro vás vítězně. V čem byl problém??

Prohra s Lomnicí určitě mrzí o to víc, že to bylo před domácím publikem, ale byl to s nimi první zápas sezóny a ta teprve začala. Pro nás je to také těžké, jelikož máme nově sestavený tým a hrajeme proti týmům, které mají oproti nám nahráno ve stejné sestavě daleko více zápasů. Bohužel opakujeme stále dokola ty samé chyby a soupeř dokáže naše chyby potrestat.

V sobotu vás doma čekají Gepardi, kteří poslední zápas podlehli jabloneckým Vlkům. Bude se jednat o váš druhý zápas s nimi. Probíhají přípravy trošku pečlivěji?? Už víte, co se od nich dá očekávat??

Po posledním zápase s Gepardy jsme si řekli, co bylo špatně a kde se musíme zlepšit. Od té doby uběhlo celé kolo soutěže. Na zápas se připravujeme stejně jako na každý jiný. Na zápas se těším, jelikož je to opět domácí utkání, fanoušků chodí spousta a každé utkání nás ženou dopředu.